Hru Dixit jsem neobjevila ani v hračkářství, ani mezi oblíbenými hrami svých kamarádů, ale na internetu, kde jsem se dočetla, že získala prestižní ocenění Hra roku 2010. Hned mě napadlo, jestli by tahle rodinná karetní hra obstála i v mém soukromém hodnocení.

Foto: Tereza Srpová

Když jsem hru viděla poprvé, zaujaly mě na ní především velké krásně malované karty, které jakoby vypadly z nějaké pohádkové knížky. Každá z nich ve mně vyvolávala nějaký pocit (smutek, strach, touhu, vzdor, naději…), nutila mě klást si otázky (Co si postavičky na kartě udělaly? Kam jde papírový muž? Jak se dostala kotva na poušť? Proč si kopretina trhá lístky?) a vymýšlet na ně odpovědi nebo dokonce celé příběhy. Karty mě přímo lákaly dále se jimi zaobírat a hru hned vyzkoušet.

Zajímalo mě, jak jsou tyto zvláštní karty spojené s dalšími částmi hry, tedy s dřevěnými králíčky a herním plánem (tvořeným samotnou krabicí hry), který vypadá jako zelená louka posetá očíslovanými kameny. Hned mě napadlo, že budou zajíčkové po těch kamenech skákat směrem k cíli, posouvat se tahy vpřed. Ale jak s tím souvisejí ty obří karty? To jsem si musela přečíst až v pravidlech hry.

Foto: Tereza Srpová

Zde jsem se také dočetla, že autorkou těch překrásných karet je ilustrátorka Marie Cardouat a že hra byla poprvé vydána v roce 2008. Na pravidlech jsem ocenila zejména to, že jsou napsána stručně a srozumitelně na jedné stránce. Na druhé straně je pak ukázán příklad jednoho herního kola a dokonce vám zde i poradí, jak na to, abyste se stali dobrým hráčem. Pravidla sama o sobě nejsou složitá, a tak netrvá dlouho, než je vysvětlíte svým kamarádům. To vidím jako velké plus, do hry rychle zapojíte i nové hráče.

V každém kole hry se vždy jeden z hráčů stává vypravěčem. Z karet, které má v ruce, si jednu vybere, a aniž by ji ostatním ukázal, popíše ji (jedním slovem, větou, otázkou, příběhem, citoslovcem, replikou z filmu…). Ostatní hráči pak ze svých karet vybírají tu, která vypravěčovu popisu nejvíce odpovídá. Proto je dobré, aby se zvolený popis hodil i na jiné karty. Vypravěč všechny vyložené karty zamíchá a pak ostatní skrytým hlasováním tipují, jaká z nich byla ta vypravěčova.

Foto: Tereza Srpová

Na začátku mi dělalo potíže přidělovat body. Časem už jsem to ale dělala automaticky. Kouzlo hry totiž spočívá v tom, že vypravěč dostane body pouze v případě, že pro jeho kartu hlasují jen někteří hráči. Pokud vypravěčovu kartu neuhodne žádný z hráčů, nebo naopak všichni, vypravěč zůstává bez bodů.

Na hře je sympatické, že nemusíte dopředu rozmýšlet své další tahy. Máte s každým novým kolem šanci začít znovu, tedy získat co nejvíce bodů. Náhoda zde nehraje hlavní roli, hodně záleží na schopnosti vymyslet popis karty, který nebude ani příliš konkrétní, ani příliš obecný (abstraktní). Potřebný je také odhad na spoluhráče, umět se vcítit do jejich vnímání. U hry jsem si užila spoustu zábavy (hlavně když jsme se pokoušeli kartu popsat citoslovcem nebo replikou z filmu), ale také mě to stálo mnoho přemýšlení, abych dokázala získat bodíky pro svého zajíčka.

Foto: Tereza Srpová

Hra probíhá ve svižném tempu, proto jsme neměli ani při vyšším počtu hráčů problém s čekací dobou na tahy ostatních. Příjemný je i celkový čas hry, který obvykle nepřesáhne 35 minut. Hru si zahrají jak děti (od osmi let), tak i jejich rodiče. Mám však zkušenost, že pokud hrají společně, mladším hráčům trvá delší dobu, než se odpoutají od příliš přesného popisu, a tak mají menší šanci vyhrát.

Nevýhodou hry je, že herní princip vylučuje hru dvou hráčů, lze ji tedy hrát až od počtu tří hráčů a i pak musejí být pravidla trochu upravena. Ideální je hrát Dixit v pěti až šesti hráčích. Dalším úskalím hry může být omezený počet karet, ty se totiž časem okoukají. Hráči sice mohou lépe taktizovat, když vědí, jaké karty mohou držet spoluhráči, ale někdy dochází k tomu, že hráči už nemají nápady, jak nově kartu popsat, karty už v nich neprobouzejí tak silné pocity a hra ztrácí své kouzlo. Autor hry Jean-Louis Roubira si však tuto slabinu uvědomil a vymyslel rozšíření hry s názvem Dixit 2, které přináší 84 nových obrázkových karet.

Pokud máte rádi pohádky, vyprávění a nejednoznačné obrázky, pokud rádi popouštíte uzdu své fantazii a hrajete si se slovy, pak je to hra právě pro vás. Věřte, že zabaví vaše kamarády při jakékoliv příležitosti, dokonce i o přestávce ve škole. Neznám nikoho, kdo by si při hraní Dixit neužil spoustu legrace. Není divu, že se Dixit stal Hrou roku 2010.

Foto: Tereza Srpová

Další recenze na hru Dixit:

• DeskoveHry.com: http://www.deskovehry.com/s-pribehem/186/recenze-dixit-at-zije-pohadkove-vypraveni

• WWW.HRAJEME.CZ: http://www.hrajeme.cz/hrajeme/GameDetail.aspx?id_hry=1500

Tereza Srpová

Zobrazení: 92121

Hodnocení: 2.3 (2029 hlasů)

Související články:

 

1. 11. 2014

 
 
Vyhledat:
Lukáš Hajduk - bez titulku8. 1. 2014 14:20 

červený jsou lamy :D

jakub skopal - titulek8. 1. 2014 14:20 

at jsi lama nebo skill tvoje hlava je můj cíl.

Tomáš Hanák - Darth Vader8. 1. 2014 14:21 

Darth Vader nás zradil :( Je mi to líto, jinak LIKE :D

anonim - titulek8. 1. 2014 14:21 

no to teda

Kristian Švarc - bez titulku20. 10. 2017 18:54 

nej hra

Kristian Švarc - bez titulku20. 10. 2017 18:55 

nej hra

«
2/2
«
Příspěvky do diskuze mohou zasílat pouze přihlášení uživatelé.

Tereza Srpová

Zobrazení: 90701

Hodnocení: 2.6 (864 hlasů)

 

10. 5. 2011